Klasická školní charakteristika pohádkové postavy. Trošku unuděné, přiznávám. Ale jednička z toho byla.

Mach

 Osnova:

1, seznámení s postavou

2, vzhled

3, dobré vlastnosti

4, záporné vlastnosti

5, závěr

    Mach a Šebestová – to jsou hlavní postavy ze stejnojmenného večerníčku. Zná je snad každé dítě a jistě i většina dospělých, pokud zavzpomínají na svá mladá léta. Díly této pohádky se natáčely v letech 1976-1982, ale svým stářím na sledovanosti rozhodně nestrádají. I dnes, v dalším století od doby, kdy byly natočeny, jsou u všech generací stále populární. Mým úkolem však není charakterizovat seriál, nýbrž jednu z jeho hlavních postav. Po dlouhém přemýšlení a zvažování jsem si vybrala Macha.

    Mach spatřil světlo světa díky českému malíři Adolfu Bornovi. Vyobrazil ho se středně velkou postavou. Nijak zvlášť tlustou ani hubenou, zkrátka akorát. Navštěvuje třídu 3.B, takže mu může být osm nebo devět let. Obličej mu autor nakreslil oválný, s malými nenápadnými očky, veselými ústy a červenými tvářičkami. Černé kulaté brejličky, které mu sedí na špičatém nosíku, jsou pro Macha typické. Ve večerníčku je vždy oblečen do širokých modrých kalhot, červeného trička a kolem krku nosí uvázaný oranžový šátek. 

     Šebestová a Mach, to jsou dva nerozluční kamarádi, kteří spolu zažívají plno věcí. Samozřejmě nesmíme také zapomenout na Jonatána, na jejich psího kamaráda. Mezi Machovy dobré vlastnosti určitě patří ochotnost. Například jednou, když šli se Šebestovou ven, narazili na pána hledajícího své brýle. Dva kamarádi nečekali a pánovi ihned pomohli. A ten pán, nejenže jim za nalezené brýle poděkoval, ale navíc jim ještě dal kouzelné sluchátko. Tento předmět pak v jejich životě hrál ještě dost důležitou roli. Jindy Mach se Šebestovou uzdravovali nemocného spolužáka Kropáčka, který by kvůli angíně nemohl jít se třídou do zoo. Mach zkrátka není žádný nafoukaný sobec, který by problémy ostatních jenom přehlížel a nebo se jim ještě smál. Je otevřený a přátelský.

    Jak praví známé úsloví – nikdo není dokonalý - tak i Mach měl svoje drobné chybky. Každý den při cestě do školy sjížděl do přízemí po zábradlí, což je samozřejmě zakázané, ale hlavně nebezpečné. Častokrát také lekával Šebestovou, když zrovna byla otočená zády.

    To všechno jsou vady pouze drobné, snadno se dají přehlédnout. A podle mého názoru by Mach mohl svými dobrými vlastnostmi být vzorem spoustě lidí i přesto, že je to pouze postava z pohádky.