Tady to je jen taková rychlovka (psala jsem ji ve škole o přestávce =) )

Nešťastná dívka...

  …Klíčovou dírkou jsem opatrně nahlédl do místnosti. Byla tam tma, ale malinké okno na pravé zdi propouštělo dostatek světla na to, abych ji viděl.

Seděla schoulená uprostřed na koberci, kolena přitisknutá k bradě a hlavu mírně skloněnou. Černé vlasy ji pramínek po pramínku padaly do čela a zakrývaly tvář. Měla krásná čokoládová očka a dlouhé řasy, které však teď byly celé smáčené od slz.

,, Kap, kap.´´ Jedna za druhou padaly jako dešťové kapky na zem. Ještě chvíli a bude tu hotová potopa, pomyslel jsem si.

Ale Lucie přeci nikdy nebrečí, nikdy jsem ji neviděl v tak žalostném stavu. Byla to silná povaha a jen tak něco ji nerozhodilo. Život neměla jako ráj, jako procházku růžovým sadem a dal ji spoustu lekcí. Proto…..to, co ji dostalo do takového stavu a co ji v nitru určitě vyžírá velkou díru…to musí být něco hrozného, opravdu ošklivého.

Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Musím té ubohé dívce nějak pomoci, něco se přeci musí najít, v čem bych ji alespoň trochu ulehčil.

Pevně jsem stiskl kliku a otevřel…