Pohádka o tajném přání...

Byl jednou jeden chlapec jménem Nick a ten bydlel v malé vesničce na jihu Austrálie. Nejčastěji jste ho mohli potkat na pláži s ostatními dětmi, jak si hraje. Jednoho dne si vyrobil malou lodičku z kůry a listí a tu tuze rád pouštěl po moři a pozoroval, jak se houpe na vlnách. Nick byl mořem naprosto fascinován. Rána a večery proseděl na pláži a díval se na něj. A přitom se zrodil jeho velký sen, velké přání, které si chtěl vyplnit a byl pro něj připraven obětovat vše. Chtěl se stát rybářem nebo námořníkem, zkrátka někým, kdo tráví dny na moři a může ho neustále pozorovat. Krátce předtím, než dosáhl svých šestnáctých narozenin, zrodil se v jeho hlavě nápad.

Ráno se vydal do lesa na dřevo a s pomocí sekery, své síly a odhodlanosti si během několik týdnů vyrobil lodičku. Nepředstavujte si žádný koráb. Byla to malá, skromná loďka nanejvýše tak pro jednoho člověka. A další den plánoval s tímto plavidlem vyrazit na moře.

Příštího rána, když došel k moři, zjistil, že tam jeho loďka nekotví. Nevěřícně se rozhlížel kolem do kola.

,, Kde je má loďka?´´ volal zděšeným hlasem. ,,Tolik práce a úsilí a teď …!´´

Sedl si na břeh a plakal. Po chvíli zahlédl, jak se k pláži blíží stará rybářská loď. U jejího kormidla stál letitý muž s šedým plnovousem.

,, Co tu tak smutně sedíš a pláčeš, chlapče? ´´

Nick nejdříve neznámému muži nedůvěřoval, ale po chvíli se rozpovídal a řekl mu svůj příběh. Když dovyprávěl, starý muž se pousmál:

,,Takový je život, mládenče. Jestli chceš, pojď se mnou. Právě vyjíždím na ryby.´´

Nick souhlasil.

Celý den spolu strávili na moři. Starý rybář mu ukazoval, jak se loď řídí, jak nachytat co nejvíce ryb a kde jsou nebezpečné proudy. Chlapec ho s nadšením poslouchal.

K večeru se vrátili zpět. Rybář zamířil ke svému domku a Nick, sice plný nových zážitků, ale stále s touhou mít vlastní loď, se také vydal domů. Když rybář viděl jeho smutný obličej, otočil se povídá:

,, Chlapče, já vím, jak moc chceš mít svou vlastní loďku, a já jsem již starý a do konce života mi moc let nezbývá. Proto jsem se rozhodl, že ti svou bárku dám.´´

Nickovi se rozzářily oči:

,,Opravdu?´´ řekl chlapec nadšeným hlasem.

,,Jistě, od této chvíle patří jenom tobě. Doufám, že se o ni budeš dobře starat a pravidelně ji čistit.´´

Nick pln radosti poděkoval. Jeho dávné přání bylo naplněno.